Podruhé v životě jsem nedokončil běžecký závod. Po loňské B7 se na můj pranýř hanby přidala i letošní H8. Ale pěkně popořadě.

Měl jsem po dlouhé době volný víkend, tak jsem přemýšlel co podniknu. Brouzdám po netu a vidím, že se v sobotu běží Hostýnská osma. Tož bylo rozhodnuto.

Z práce jsem přišel okolo osmé večer, sbalil si věci a v sobotu ve 4 ráno budíček.
V šest jsem byl na místě, prezentace proběhla bez problémů a v 8:08 to začalo.

Po 5km první kontrola. Pípnu čip a valím co to jde. Na první občerstvovačce byla jen voda, které jsem měl dost, tak jsem jí jen proběhl. Po 20 km na mě začala přicházet krize. Kopce, které normálně “běžím” (spíš cupitám), pro mě byly utrpením. V každém stoupání jsem ztrácel cca 20 minut. Na další občerstvovačce jsem pojedl, doplnil zásoby vody a asi 15 minut jsem si odpočinul.

Vyrážím dál. Jsme přece na závodech. Bohužel hlava, slunce a únava udělali své a já jsem s každým dalším kilometrem zpomaloval a zpomaloval. V kopci na Hostýn jsem zastavil asi 10x a pokaždé, když jsem se rozhodl jít dál, tak se mi šíleně zatočila hlava. Pustil jsem si mp3 a zkusil zabrat. Beze změny. Pořád mi bylo hůř a hůř.

S nějakým zázrakem jsem se vyškrábal ke kontrole na Obřanech a jen silou vůle (a hladu) jsem doběhl k občerstvovačce na Rusavu. Tady pro mě závod bohužel skončil. Když jsem si uvědomil jaký kopec bych musel ještě vyšlapat nahoru a že za ním jich je ještě několik dalších, tak mi vypnula hlava a rezignoval jsem. Dal jsem si polévku, osvěžil se v bečce s vodou a  jediné co mě v tu chvíli zajímalo bylo, kde se dá koupit pivo. Ještěže na Rusavě mají hospodu. 😀

Letošní a svou první H8 jsem teda nedokončil. Uběhl jsem 38 km za nějakých 7:26 hodin a skončil na 330 místě. Celkem mě to mrzí, ale příští rok to hostýnským kopcům vrátím. A nebo taky ne…